Dospívající chlapec (a zároveň i románový vypravěč) žije v jakési době bezčasí v izolované osadě, která nese jak znaky moderního sídliště, tak i pravěké či středověké obce. Odrážejí se v ní historická podobenství, ozvěny válek a nájezdů, z nichž se rekrutují zbytky loupeživých band táhnoucích krajinou i pradávné rituály. Tím nejpůsobivějším zůstavá patrně i každoroční "den ohňů, spálenišť a popela", v němž lidé vynesou ze svých domovů nepotřebnou veteš a haraburdí na volné prostranství, zapálí ji a v odlesku plamenů nejen obnovují vzpomínky, ale podněcují i nespoutanou a mnohdy divokou fantazii. Chlapec je sirotek a tak se jeho vychovatelem stává podivínský a samorostlý strýček, jenž ho zasvěcuje do tajů okolního světa, v němž jednu z hlavních rolí zaujímá vztah člověka k přírodě, k jejím přirozeným silám, v nichž se soustředí téměř pohanské schopnosti s očišťujícími účinky. Stavaričův příběh je zároveň i téměř baladickým podobenstvím, pohybujícím se v prostoru malé a uzavřené komunity, která ovšem naznačuje v poněkud temnějších a chmurnějších představách vizi budoucí, vyčerpané společnosti. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR