Jediná W. románová práce z r. 1906 (knižně 1909) vyvážená z nejosudnějších dějů vlasti, z období kolem Bílé Hory, z konce samostatnosti české. Román líčí (s některými básnickými licencemi) 10 let života humanist. básníka, profesora a posled. rektora předbělohorské Karlovy university, M. Jana Campana Vodňanského (1572-1622) od jeho bakalářských zkoušek až po jeho smrt v žalu nad pádem koleje Karlovy, která vstoupila v nerovnou soutěž s bohatě vybavenou kolejí jesuitskou v Klementinu a byla posléze jesuity okupována. 10 let nabitých histor. událostmi převratového významu (stavovské povstání, bitva 6.11.1620, popravy staroměstské, persekuce) je vyprávěno formou životopisné kroniky. Ta místy přerůstá rámec osobního údělu Kampanova a stává se románem hromadného dění společenského. Realisticky věrně a bez příkras líčí W. život na akademii, na pražské ulici té doby i v politice. W. správně vypozoroval odraz třídních rozporů tehd. společ. a vylíčil smýšlení a cítění předbělohorského člověka s doznívajícím renesančním způsobem života. Z příběhů a drobných fakt ukazuje na příčiny prohry politické a morální. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR