Byla jednou jedna vydavatelská edice Ulita, již doposud ještě nezazvonil zvonec. Přišla na svět zásluhou plzeňského neziskového občanského sdružení (nyní: spolku) Pro libris při Knihovně města Plzně, které začalo rokem 2004 počínaje vydávat jednu útlou, postupem času stále sličnější a úhlednější knížku či knížečku za druhou. Tato edice se od počátku cílevědomě chovala jako „ulita“ veskrze regionální, proto poskytovala publikační prostor bez výjimky toliko a jedině autorům ze západních Čech, případně těm, kteří byli či pořád jsou se západočeským světem zřetelně spjati: kupříkladu dobou dětství, léty studia nebo i záslužným, třebas nejednou nedoceněným spoluúčinkováním na kulturním poli. V edici Ulita tak během prvních deseti let její existence vydali svou knihu mnozí zkušení západočeští literáti, zároveň však v ní nemalé množství talentovaných tvůrců ze západních Čech i debutovalo (namátkou Vojtěch Němec, Pavla Přesličková...). Jinde a jinak by možnost uveřejnit své prvotiny by mladší (ale i opožděně debutující) autoři asi hledali a nalezli jen stěží. U tří autorů Ulity se jejich životní a umělecká dráha žel již uzavřela: u Jiřího Koláře, Karla Trinkewitze a Luboše Vinše. Od počátku edice platilo pravidlo, že každá publikace z této řady bude doprovázena i kratičkým doslovem: vpravdě vesměs šlo všehovšudy o minidoslov. Snad až na tři čtyři rozsáhlejší výjimky, které potvrzují příslovečné pravidlo. Tak se děje i v současnosti. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz