Kniha představuje písňové texty v české populární hudbě 60. let 20. století jako pozoruhodnou, dosud přitom spíše opomíjenou součást literární historie. Autorka nastiňuje typologii dobové popmusic (tzv. taneční hudba versus nově se rodící, progresivní směr hudby beatové čili rockové), především však věnuje pozornost vývoji textů od konce 50. let do konce 60. let. Všímá si jejich proměny z hlediska témat, obsahu či užitých jazykových prostředků, ale reflektuje i posun v chápání samotné funkce populární hudby. Ukázky z díla několika významných textařů (Vratislava Blažka, Jana Schneidera, Zdeňka Rytíře či Pavla Chrastiny) autorka dává do souvislosti s tendencemi platnými v daném období obecněji, jako jsou počátky českého muzikálu, sbližování hudby s poezií, prolínání žánrů, adaptace češtiny v rockové hudbě apod. Název knihy odkazuje k někdejší soutěži Hledáme písničku pro všední den, která na přelomu 50. a 60. let do určité míry reprezentovala počátek inovativních postupů v textařské praxi, a je rovněž inspirován podtitulem knihy Lubomíra Dorůžky Panorama populární hudby: Nevšední písničkáři všedních dní. Především však svou dvojznačností vyjadřuje to, že i populární hudba, vnímaná mnohdy jako všednodenní spotřební artikl, se může stát zdrojem nevšedních uměleckých zážitků. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz