Zuzana Lazarová je básnířkou, která dokáže pracovat s vyhraněným jazykovým stylem, z něhož doslova explodují šrapnely neučesaně divokých slovních spojení, navozujících až přízračně pochmurnou astmosféru. Autorčiny bouřlivé obraty pronikají i do milostných a romantických motivů, v nichž jejich aktéři do sebe kopou "jako trójští koně / s břichy plnými divočiny" nebo se šklebí "jako dvě zubatá slunce / na rozlité obloze." Ve sbírce se také projevují i odbočky na surrealistickou tvorbu a někdy se zdá, že právě odkazy na tento druh poezie umožňují básnířce ještě více se ponořit do prudkého, nicméně i očistného vodopádu, z kterého tryská nespoutaná smyslnost a obraznost. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR