V útlé próze Čerň a stříbro sledujeme příběh jednoho mladého manželství. On (jeho jméno v díle nezazní) je fyzik, univerzitní badatel se sklony k depresi. Má za to, že mu tělem protéká hustá a lepkavá černá míza melancholie, zatímco jeho žena Nora má v těle světlé stříbro, výborný elektrický vodič. On má zároveň roli vypravěče a zapisovatele jejich lásky. Věří, že jeho smuteční čerň se smíchá s Nořinou stříbrnou energií, ale zjišťuje, že skutečným pojivem, majákem i andělem strážným jejich vztahu byla paní A., přezdívaná Babette, kuchařka, hospodyně, chůva a adoptivní babička i matka v jedné osobě. Vyprávění začíná smrtí paní A., která podlehla rakovině. Milostné téma se tak od začátku proplétá s tématem umírání a smrti. Paolo Giordano se soustředí na vědomí a podvědomí svých postav, sleduje postup nemoci dostatečně zblízka, přesto bez patosu, bez přehnaných emocí, ne však cynicky. Vrací se tak k obrazu rodiny, konstantnímu prvku své tvorby, tentokrát ji ovšem nepředstavuje jen jako semeniště traumat či bitevní pole, ale také jako hnízdo, jako útočiště. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz