V této eseji jsem se pokusil přistupovat k Nietzschemu především jako k diagnostikovi, a ne jako k bořiteli. Jako k tomu, kdo nastavuje zrcadlo – a to jak křesťanům, tak i nekřesťanům a celé západní civilizaci. několikrát jsem se v literatuře setkal s odkazem na citát „Bůh je mrtev“. Problém je nejen to, že onen citát nevyslovil v dějinách pouze Nietzsche, ale i skutečnost, že tento citát byl vyřčen v jiném kontextu – že pomatenec, z jehož úst ona slova slyšíme, hovoří dál, a pokud rozumím kontextu tohoto výroku, slova o mrtvém Bohu nejen vyřkne, ale do jisté míry i domýšlí, což mnozí jiní již nedělají… Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz