Druhá sbírka autorových textů mapuje jeho drobnou literární produkci v období od Charty 77 až po první léta obnovené demokracie. Protože šlo o dobu, v níž byl Ludvík Vaculík objektem zvýšeného zájmu Státní bezpečnosti, jsou tu jeho texty doplněny i přepisy hlášení a zpráv této komunistické instituce, které často vyznívají i nechtěně komicky. Právě tak tu čtenář najde opisy několika rozsudků i smutně mrazivý anonymní dopis. Dílo samotného autora pak reprezentují především fejetony, psané pro samizdatový tisk (zvláště časopis Obsah) a po roce 1989 pro Lidové noviny, jsou tu ale i texty z rukopisů či předmluv a úryvky z nepublikované rozsáhlejší autobiografické prózy Stará postel. Ve všech Vaculík osvědčuje typickou myšlenkovou i jazykovou nezávislost, která z něj v každém období činila výrazně solitérní osobnost české literatury. Faktograficky sbírku doplňuje řada fotografií i obsáhlý jmenný rejstřík. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz