I ten, kdo nikdy nebyl na zimním stadionu, zná jeho jméno. I ten, kdo ho v klubovém dresu nemohl strávit, miloval při zápasech národního mužstva jeho nasazení a obětavost bez limitů. Jaroslav Holík byl vynikajícím hokejovým útočníkem a posléze úspěšným trenérem, zároveň však je také nesmlouvavým kritikem s osobitým pohledem na svět i postavou vyvolávající kontroverze. Označení legenda se někdy nadužívá, v tomto případě ale platí stoprocentně. Jaroslav Holík je přitom ještě něco víc: stal se doslova symbolem! Symbolem nezlomné vůle a ochoty obětovat pro vítězství naprosto všechny síly. Na konci šedesátých let – po sovětské okupaci Československa – to byl v první řadě on, kdo pro hokejový národ symbolizoval vzdor a nesouhlas. Jeho bitky se sovětskými obránci, často o hlavu většími, vstoupily do sportovní mytologie: sražen k ledu, třeba už s krvácejícím obličejem, Jaroslav Holík vždy znovu vstal a pustil se do nerovného boje. A ještě jednou, a znovu. Nikdy se nevzdal. A dokázal i vítězit. Právě takový chtěl český národ v té době být –, kdyby měl Holíkovu odvahu, kdyby měl jeho býčí nezlomnost. Právě Jaroslav Holík byl skutečným šéfem týmu, ať už v armádní Dukle Jihlava, nebo v národním týmu – a to bez ohledu na to, kdo nosil na prsou kapitánské céčko. Jeho osobnost museli respektovat všichni. Podobně i jeho názory, musí brát v potaz každý. Holík říká nepopulární stanoviska nepopulárním způsobem, někdo se urazí, jiný se zamyslí, mnozí mu dají za pravdu. Právě s takovou osobností se čtenář může setkat v této knize. Napřímo, bez uhýbání, i když to bolí, tak jako kdysi na ledě…Jaroslav Holík (nar. 1942 v Havlíčkově Brodě), střední útočník a trenér. V dresu Dukly Jihlava získal sedm titulů mistra republiky, jako trenér přidal čtyři další. Medailista z několika mistrovství světa; svým gólem v roce 1972 rozhodl o vítězství nad SSSR a tedy o titulu mistrů světa pro Československo. Jako trenér dovedl české hokejisty do dvaceti let dvakrát ke zlatu na mistrovství světa. Bratr Jiřího Holíka, s nímž tvořil základ prvního útoku reprezentace. Otec Roberta Holíka, dvojnásobného držitele Stanley Cupu.PhDr. David Lukšů, Ph.D. (*1979, Brno),hokejový reportér České televize se dlouhodobě věnuje historii sportu zejména pak ledního hokeje. Jako spoluautor (s Alešem Palánem) se podílel na biografiích legendárních hráčů StanisIava Konopáska (Hráč, který přežil, Edice ČT 2004), Jana Suchého (Souška, Epocha 2009) a Vladimíra Zábrodského (Vladimír Zábrodský, skutečný příběh hokejové legendy, Edice ČT, 2008). Ve všech publikacích prokázal literární talent i schopnost utřídit bohaté vzpomínky těchto významných postav českého hokeje. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz