Francesco Petrarca, dokonale přetlumočený v tomto výboru Václavem Renčem, rozdělil milostný nápěv svých sonetů do dvou základních oddílů: první z nich pojmenoval Za života paní Laury, druhý Po smrti paní Laury. V obou z nich opěvuje Petrarca dámu svého srdce, která svým zjevem, ušlechtilostí a krásou nabývá až nadpřirozených rozměrů. Petrarcova poezie si v klasické sonetové formě všímá drobných detailů, které dosahují intenzivního citového důrazu ve chvílích, kdy je oslněn Lauřinou ctností a krásou a dochází k názoru, že nemohla být ani stvořena z prvků pozemských. V básníkově uhranutém srdci se promítají vzpomínky na jednotlivá setkání, marná zapřísáhávání a prosby o vyslyšení jeho vroucích emocí, do nichž se vkrádají motivy touhy po životě bez svazujících společenských konvencí. Právě ony jsou příčinou, že Laura pro něho zůstává přes všechna naléhání nedostupnou vdanou ženou, kterou může milovat pouze v platonických představách a v horečnatých vizích, v nichž se i z tohoto důvodu střídají bolestná proklínání, výčitky, zklamání a neklid. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz