Román je příběhem pražského neurochirurga a jeho ženy, kteří po srpnu 1968 opustí Československo. Lékař dostane dobré místo ve Švýcarsku, jeho profesionální kvality jsou oceňovány, ale postupně přestává být zájem o snímky z pražské okupace, které dělala jeho žena. Ta se jednoho dne, unavená věčnými bezvýznamnými manželovými nevěrami rozhodne, že se vrátí do Prahy a odjíždí, aniž by muži cokoliv řekla. Tomu pak nezbývá nic jiného, než se rozjet za ní. Autor popisuje mistrovsky amosféru normalizačního Československa, kde lékař pracuje v podřadném zaměstnání a má opět několik milostných afér, které však nijak nenarušují jeho lásku k ženě. Aby se vyhnuli pronásledování policií, přestěhují se manželé v závěru knihy na venkov, kde později zahynou jako oběti autonehody. Kundera i v této knize uplatňuje svou zavedenou literární metodu: většina událostí je líčena několikrát, pokaždé z hlediska jiné postavy, přičemž se různá líčení téže události od sebe naprosto liší. Tento způsob ilustruje jeho přesvědčení o tom, že člověk nedokáže interpretovat skutečnost objektivně a že lidské soudy jsou založeny na předsudcích, díky nimž člověk vytváří zjednodušené ideologické modely, které považuje za realitu a podle toho jedná. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz