Kniha Jóbova je velkolepým dramatem zabývajícím se odvěkým problémem utrpení. Na rozdíl od jiných staroorientálních děl s podobným námětem, jak je známe zvláště z Egypta a z Mezopotámie, pokouší se biblická kniha o řešení této otázky z hlediska biblické zvěsti o svrchovanosti Boží a lidské vzpouře. Na postavách přátel Jóbových se ukazuje, že lidské mudrování nevede k cíli, byť se i chtělo opírat o různé vidění (Elífaz) nebo o moudrost otců (Bildad), nemluvě o vlastní domýšlivosti (Sófar). Odpověď nenajde ani věřící, dokud bude zahleděn jen do sebe. Teprve když zmlkne a začne naslouchat Všemocnému, pochopí tajemství Boží a může vyznat: "Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem." Zápas Jóbův je třeba vidět v příčiné souvislosti se vzpourou člověkovou proti Stvořiteli (Gn3). Je veden zástupně a nabývá až rysů vykupitelských. Jóba lze proto označit jako starozákonního svědka Ježíše Krista. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU