Stolní společnost plzeňská, ať si jednou říkají kardošovci a podruhé žumberovci, zkrátka a dobře toto důstojné literární společenství se rozhodlo uctít památku žijícího občasného návštěvníka zmíněné společnosti, nenapodobitelného a nenahraditelného Vladimíra Gardavského, který v den Máchova zrození již drahnou dobu oslavuje své narozeniny. Astrologové, astronomové a aritmetici se přou, zda jde opravdu o teprve a už sedmdesáté! Nepochybně je slaví Máchovi navzdory, byť právnický adjunkt Mácha by si možná s ing. Gardavským mohl v lecčems notovat, v lecčems jinačím by si však nepřizvukovali ani náhodou. Nuže, uvedená stolní společnost se shodla, že není v Plzni člověka, který by měl tak specifický smysl pro humor jako právě Gardavský. Zrovna tento Gard a Vský je nepochybně tím, kdo v západočeské metropoli ze všeho nejvíce ctí i humorné poznámky, šprýmy a žerty týkající se jeho vlastní osoby: jest to tudíž živoucí humoristický fenomén v tom nejctihodnějším smyslu slova. Proto se stolní společnost – jistěže až na spanilomyslnou básnířku, promlouvající básní – rozhodla složit hold našemu jubilantovi rozmarně ztepilým růžencem rozmanitých, zato nemálo pitoreskních humoristických příběhů. Jeden budiž lepší než druhý, jeden je humornější než druhý. A není-li humornější, tak je aspoň lepší, není-liž pravda? Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz