Jediná Wintrova románová práce z r. 1906 (knižně 1909) čerpá z období Bílé hory, z konce samostatnosti české. 10 let života humanistického básníka, profesora a posledního rektora předbělohorské Karlovy university, M. Jana Campana Vodňanského od jeho bakalářských zkoušek až po jeho smrt v žalu nad pádem koleje Karlovy, která vstoupila v nerovnou soutěž s bohatě vybavenou kolejí jesuitskou v Klementinu a byla posléze jesuity okupována. Životopisná kronika doby, nabité historickými událostmi (stavovské povstání, bitva 8.11.1620, popravy staroměstské, persekuce), přerůstá rámec osobního údělu Kampanova a stává se románem hromadného dění společenského. Realisticky věrně a bez příkras líčí W. život na akademii, na pražské ulici té doby i v politice. W. správně vypozoroval odraz třídních rozporů tehdejší společnosti a z příběhů a drobných fakt ukazuje na příčiny prohry politické a morální. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR