Toto dílo patří k Deleuzovým vrcholným dílům před jeho spoluprací s F. Guattarim (společně napsali např. dílo Tisíc plošin). V rámci své filozofie se autor vymezuje proti tradiční ontologii, když ukazuje, že smysl je jen tam, kde je myšlení vyprovokováno životem (nikoliv prvotními principy), a že realita dává smysl pouze tehdy, když je uchopena zkušeností v problematičnosti a skrze ni. Dílo je napsáno ve formě 34 kratších esejů-paradoxů, které se vztahují zejména k dětským knížkám spisovatele a matematika L. Carrolla o Alence, ale i ke stoicismu apod. Autor předmluvy uvádí, že tyto eseje jsou pokusem o logický a psychologický román. K těmto kratším textům je připojeno pět Deleuzových delších esejů, které rozvíjejí předcházející témata a vztahují se k Platónovi, Lucretiovi a k některým francouzským spisovatelům. Kniha je určena zejména pro vyučující a studenty humanitních věd. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz