Smuteční pochod, op. 2 / Renata Bialasová (klavír) Václav Kaprál patří ke generaci, která se rodila v doznívajícím novoromantismu a intenzivně prožívala nástup nových směrů impresionismu, expresionismu, hudby asentimentální nebo čtvrttónové, a také jazzu. Těmito proudy se však Kaprál nenechával jednostranně strhnout, pouze tu a tam inspirovat. Výsledkem systematické kompoziční práce je duševní celistvost všech skladatelo¬vých prací. Při poslechu Kaprálových děl neopouští posluchače pocit jakési osudové tra¬giky. Není to však jen houkání Janáčkova Sýčka, ale tušení budoucího pro¬žitku dvou světových válek, internace, předčasného úmrtí dcery a nakonec i zdraví podlomeného rakovinovým nádorem.Smyčcový kvartet c moll z roku 1925 se skládá ze dvou vět. Z první věty v sonátové formě je patrný přemýšlivý výraz, který se rozvíjí do postup¬né divokosti, ve druhé se střídá mírně přemítavá nálada s bujnou veselostí. Jednovětá Sonáta č. 3 vznik¬la po návštěvě Francie a svým dramatickým výrazem se přibližuje Janáčkově prudkosti. Sonáta č. 4 z roku 1939 byla bezprostřední reakcí na vpád nacistů do republiky, její původní název byl „15. březen 1939“. První věta je přímým odrazem zoufalosti a bezvýchodnos¬ti tehdejších dnů. Druhá je již mírnější až úsměvná s elegickým podtónem. Vyvrcholením skladby je věta třetí, v níž se ozývají tóny vzdoru, autor věří v konečné vítězství. Předtucha pro klavír je nejpodivuhodnějším autorovým výtvorem. V polovině června 1940 se najednou ocitl v neskonale smutné náladě, zasáhla ho ja¬koby zlá předtucha. Usedl ke klavíru a složil skladbu, která věštila nějakou katastrofu. O měsíc později se z londýnského rozhlasu dozvěděl, že přibližně v den, kdy miniaturu složil, jeho jediné dítě Vítězslava umírala v nemocnici v Montpellier na útěku před frontou. V Uspávankách (1932), zhudebněné slovenské lidové poezii, s příznačnými mollovými harmoniemi vycházejícími z folklórních inspirací, se také zřetelně objevují připomínky krátkosti lidského žití. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU