Filip Topol má nezastupitelené místo v panteonu undergroundové scény, což zcela potvrzuje i tato antologie, citlivě sestavená nakladatelem Luborem Maťou. Je symbolicky pojmenována jak podle jedné Topolovy básně, tak po vzpomínkovém koncertu, který se konal na pražském Smíchově v den pohřebního obřadu. Topolovy texty vynikají osobitou poetikou, v niž se ozývají drásavé a surové akcenty. Je v nich zobrazena naplno prožívaná lidská existence, oscilující na hraně žiletek a pohybující se doslova mezi peklem a andělem. I proto lze tento literání útvar, jenž autor dovedl k dokonalosti, hodnotit jako plnohodnotnou poezii, která po formální stránce střídá hovorové projevy se spisovným jazykem, po obsahové pak hlavně čerpá z velkoměstského prostředí nebo ze světa, v něm se do popředí derou temné pocity a epizody. Podobnou barvu mají i postavy a figury, které v Topolových písních vystupují. Lidé s tragickými osudy, s nezahojitelně rozháranými dušemi, často na pokraji totální rezignace, zániku a zmaru, do jejichž příběhů jen ojediněle vstoupí štěstí či naděje. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz