Poslední autorova kniha, věnovaná - jako celé Hamzovo literární dílo - rodnému Zálesí na Českomoravské vysočině, kreslí v krátkých povídkách krásné selské charaktery, jako byli uhlíř Václavíček, starý pilař Hrobina-Neumřel, panský pantáta Král a celá řada dalších zálesáckých rebelů, kteří dokázali v době roboty postavit se na odpor všemu, co jim bylo cizí, co je ohrožovalo a zotročovalo. Autor ukazuje, že statečnost a neústupnost Zálesáků měla svou oporu v neposlední řadě i v českobratrské víře, přivádějící poddané k přesvědčení, že Kristus nezavedl třídění lidí na robotníky a vrchnost, že nebyl příznivcem těch, kteří vládli násilím. Zdroj anotace: NKP