Román velkého lotyšského spisovatele, národního umělce, napsaný za 2. světové války v Sovětském svazu, kam Upit evakuoval po obsazení své rodné země fašistickou armádou, líčí poměry v divajské volosti v 80.-90. letech min. stol. za vlády Alexandra III. V široce pojaté kronice vypráví autor o životě lotyšské vesnice, o bídě a vysilující práci chudých čeledínů a děveček, selských polovníků a pachtýřů, o zpupnosti a furiantství bohatých sedláků, o prvních náznacích vzpoury mezi vesnickým lidem. Román připomíná nejlepší díla našich kritických realistů (Holečka, Mrštíka, Raise) a svou sociální tendencí, krásným líčením lotyšské přírody a zemitou komikou postav řadí se mezi nejzdařilejší díla sovětské vesnické prózy. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR