Tvorba Ivo Odehnala se vyznačuje přísnou básnickou úsporností a tematicky se často vrací k jeho rodnému kraji. Nejinak je tomu i v tomto souboru dvou básnických skladeb, z nichž první (Pouštím žílou motýlům paměti) se symbolicky odráží od kostelní věže ve Valaškých Kloboukách. Toto místo autorovi umožňuje zamyslet se jak nad dějinami města, tak i nad historií celého regionu a zároveň si připomenout i jeho tradice a zvyky. Druhá poéma (Poslední píseň šamana z Kančích hor) je Odehnalovou filozofickou reflexí, vypovídající o jeho vztahu k Valašsku, které i přes kritické názory zůstane jeho srdeční záležitostí a životní inspirací. Možná i proto se autor projevuje ve verších jako starodávný pohanský kouzelník, tedy jako opravdový šaman, jenž sestupuje z hor a jak s láskou, tak i s odstupem a ironií komentuje to, co během dlouhého života viděl kolem sebe. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz