V úvodní poznámce charakterizuje Jaromír Zemina zimu jako své nejoblíbenější roční období. Je to čas, který v něm vzbuzuje touhu po přemítání, doba, která podle něho obsahuje co nejvíce poezie. Autor však předkládá básně nejen o zemi, kterou pokryly mraky / a svět byl jedna šeď, ale i o proměnách, jež kolem sebe pozoruje během celého dvanáctiměsíčního cyklu. Proto jeho verše mají také patinu podzimu, předtuchu jara či horkost léta. Poněkud odlišné od poezie jsou Zeminovy reflexivní prozodické texty, v nichž se často zmiňuje o umělcích, kteří ho dokázali na jeho pouti životem oslovit a předat mu okouzlení, poznání a inspiraci. Jeho obdiv, úcta a poděkování patří třeba Karlu Hynku Máchovi, Karlu Hlaváčkovi, van Goghovi a jeho slunečnicím i Josefu Ladovi. Významné místo v Zeminových úvahách (i vzhledem k titulu) zaujímají vánoční svátky se svou neopakovatelnou atmosférou, k níž pochopitelně patří i výroba a tradice českých betlémů. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz