Výňatek nejvýznamnější partie se spisu Literární recenze, v němž autor analyzuje anonymní román Dva věky, staví do protikladu revoluční dobu a svou současnost. Pro Kierkegaarda revoluční doba představuje bytostné zanícení, niternou účast a permanentní nadšení, zatímco současnosti vyčítá přemíru reflexe, která vede k pouhému diváckému postoji, k napětí, rušícímu opravdový vztah a nastolujícímu negativně jednotící princip záští a nivelizace, jež nalézá svůj výraz v abstraktnosti veřejného mínění. Práce je sestrojena z jemného přediva autorova dialektického umění. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR