Prakticky celá tvorba Jana Nováka (1921–1984) se nese v duchu neoklasické tvůrčí orientace. Charakteristickými rysy jsou jasná struktura formy, transparentní instrumentace, melodika v rámci volné tonality, živá rytmika a smysl pro humor. Ovlivnění dílem Bohuslava Martinů je patrné především ve skladbách z první fáze Novákovy tvorby. Od konce padesátých let je určujícím znakem příklon k latinské poetice; Latina, kterou Novák plynule hovořil, a kterou se – také jako básník – intenzivně zabýval, se stala hlavním inspiračním zdrojem jeho díla. Capriccio patří k ranému kompozičnímu období Jana Nováka. Je to dílo o třech větách plné hravosti a svěžesti, prozrazující zájem o veškeré kompoziční techniky své doby včetně jazzových prvků; zůstává ale dílem naprosto osobitým a originálním. Rytmicky kypí životem, synkopovanou a tečkovanou rytmizací, vyniká brilantní instrumentací, která inspiruje k neobvyklým technickým provedením, např. v klavíru: "pěstmi" nebo v celle "sul ponticello", při kterém nikdy nedospívá k agresivnímu tónu, nýbrž zvyšuje dojem exuberance mládí. Stránce zvukové dominuje kvarta, triton, septima, a nona, jakož i hravost motivické práce, která zvyšuje živelný dojem kompozice. obsazení: vcl solo, 2cl, 2Tsax, 2trb, 2tbn, timp, batt, vibf, pfte, Vni I, II, Cb I, II materiál: partitura nakl. č.: R 152 Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU