Román je obrazem třídního boje polského venkova v letech 1947-1948, v období mezi pozemkovou a hospodářskou reformou a nástupem zemědělských družstev. Hlavní myšlenkou je boj o získání středního rolníka. Je to boj dvou generací, který v románě symbolicky svádí syn s otcem: malorolnický synek, dychtivý čtenář novin a knih, organisátor všech reforem (používání strojů, elektrisace, stavba Lidového domu, pracovní soutěž, družstevní prodejna), který po roztržce s otcem, umíněným stoupencem starých selských tradic, odejde z domova, zůstane však v obci, nadšeně pracuje a přesvědčuje. Vesnice prožívá nesváry, je postižena neúrodou, sám mladý Lebeda je těžce zraněn reakčním nepřítelem. Přes tajný i zjevný odpor a pobuřování reakce zajistí si pokroková strana pomoc mládeže a dělníků strojní stanice a dokáže, že vesnice je elektrizována, Lidový dům pod střechou a pole oseta a zorána. Mladí si takto získají uznání starých a jednotnému družstevnictví jde obec vstříc již sjednocena a posílena dosavadními hospodářskými i politickými úspěchy. (S použitím doslovu H. Teigové.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR