Stendhalovi, který ve svých velkých románech dovedl vypodobniti dobu v jejím společenském vývoji a s jejími společen. rozpory, velikou láskou byla Italie. V jejích kronikách a soud. aktech nalezl i náměty ke 3 příběhům z doby renaisanční: Abatyše kláštera v Castru (vášnivá láska, věrnost a mrav. tvrdost ženy, jež se probodne, když se prohřešila na svém milenci), Cenciové (despotismus panujícího Francesca a jeho zavraždění ženami rodu), Vittoria Accoramboniová, vévodkyně z Bracciana (uplatňování bezohledné vůle velmožů, obětování těch slabších a zvl. žen). - I v těchto povídkách je plný, nefalšovaně skuteč. život jako v románech - podle Vinogradova ponořuje Stendhal ty kronikářsko-soudní náměty "do roztoku, nasyceného fantasií, a ony pak mohou zaplanout leskem a změnit se v živé obrazy". Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně