Autobiografické dílo, které autor psal na sklonku života a jež nedokončil, je realistickým obrazem statkářského života v sobě Ščedrinova dětství. Autor podává charakteristiku statkářského prostředí a kreslí portréty jednotlivců, kteří mu zvlášť utkvěli v paměti, mezi nimi přední místo zaujímá autorova matka, zlá a despotická statkářka. Ščedrin ukazuje, jak sám nevolnický systém nutil ke krutosti, takže i lidé v podstatě ne zlí (chudá statkářská rodina Pustotělovových) jednali s nevolníky hůře než se zvířaty a pokládali to za samozřejmé a nutné. Svou knihu psal Ščedrin proto, aby vyvrátil legendu o "starých zlatých časech", o nichž bájila šlechtická publicistika, a aby ukázal krutost a zaostalost nevolnické Rusi. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR