Motto: Tohle album jsem si nahrál pro potěšení a třeba by mohlo potěšit i někoho dalšího... Důvodů, proč jsem s rozhodl natočit autorské album po víc než dvaceti letech, bylo několik. Posluchačsky příznivé přijetí cd Combo FH (vyšlo 2008), které kompletovalo veškerý vydaný materiál mojí bývalé kapely. V poslední době se mě lidé často ptali, proč už neskládám písničky, ale jen divadelní a filmovou muziku. To mi bylo dost líto, protože do různých divadel jsem napsal za tu dobu už určitě víc než 500 písniček v mnoha jazycích, ale je fakt, že divadelní cédéčka se vydávají jen výjimečně, inscenace skončí a zbyde jen domácí archív. Takže jsem začal shromažďovat nový materiál, hudební motivy a textové nápady. Ve volném čase, ničím a nikým neomezován, sobě pro radost, s cílem, aby ty písničky v ideálním případě přinášely radost i dalším lidem. Jako obvykle ve své tvorbě jsem použil elektrické i akustické nástroje, ty živě zahrané i naprogramované. Na celém albu jsem se snažil o HRAVOST. Schválně jsem nekomponoval dnes obvyklým způsobem, kdy se vybere vhodný rytmus, groove a na jeho půdorysu píseň začíná a většinou i končí. S chutí jsem se vrátil do dob, kdy měly mít písně ještě nějaký vývoj a překvapení. Co se týká novátorství a experimentů, chtěl jsem je mít spíš v druhém plánu, pro lidi, kteří si je dovedou vychutnat, nechtěl jsem být v kategorii, kde si většina posluchačů řekne – zajímavé, ale doma pro sebe bych si to nikdy nepustil... Vědomě navazuji na tvorbu raného (instrumentálního) i pozdějšího (písničkového) Comba FH, v hudbě i v textech. Práce na albu mi trvaly tři roky. Postupně jsem si poznamenal asi devadesát hudebních motivů, které jsem filtroval, spojoval, vyhazoval, rozváděl a podobně. Pak jsem je přiřazoval k fragmentům textů, které většinou vznikaly jako první. Trochu mi to připomínalo matematické modely variací a permutací. Přestože jsem chtěl, aby každá píseň měla svůj odlišný styl, snažil jsem se, aby vyzněly kompaktně, spojeny vnitřní logikou.Tušil jsem, že na albu budu mít hodně hostů, při realizaci jsem došel až k číslu čtyřicet tři (jen pro ilustraci několik z nich : Bára Basiková, Peter Binder, Jan Burian, Marek Eben, Ondřej Konrád, Jiří Spilka, …) . Jsou to jednak kamarádi, které jsem na nahrávkách chtěl mít z nostalgie, ačkoli nejsou profesionálové – třeba členové mojí vůbec první kapely z gymplu. Druhá skupina hostů jsou lidé se zajímavými hlasy, nástroji nebo něčím jiným originální. Pro doplnění dalších vrstev jsem vyzval ke spolupráci i skvělé profesionály, kteří se ve svých vokálních nebo instrumentálních oborech u nás řadí mezi ty nejlepší. Potěšilo mě, jak organicky se do nahrávek zapojili. A v neposlední řadě - protože už víc než deset let trávím část léta pracovně ve Švédsku, bylo logické, že jsem něco nahrál i tam s místními rockovými hudebníky - k některým písním se živá pulsující rytmika hodí nejlíp. Texty mě, asi jako každého, napadaly při různých situacích na různých i nepravděpodobných místech, papírků mám popsaných opravdu hodně. Moc mi ve finále pomohly zkušenosti a instinkt mojí mámy, skvělé textařky. V současnosti už sice texty nepíše, ale při našich občasných konzultacích vždycky okamžitě věděla, která z mých nabízených variací je do dané písně nejvhodnější. Když už jsem u konzultací, důležitý byl pro tento projekt i zvukový mistr Roman Kašník. Všechny nástroje a vokály jsem nahrával ve svém studiu v Praze a částečně ve švédském Nyköpingu, ale k dokončení jsem potřeboval po těch osamělých třech letech i jiný úhel pohledu a zároveň někoho, komu můžu věřit. Člověk si něco vysní, zdá se mu, že něčeho dosáhl, ale je to jenom v jeho hlavě a na někoho dalšího ta nahrávka může působit úplně jiným dojmem. Takže finální mix jsme realizovali společně v jeho brněnském studiu a Roman se postaral i o mastering. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU