Román, pro jehož dějové pozadí i osudy postav byly podkladem autorovy zážitky v býv. Baťových závodech ve Zlíně, kde byl zaměstnán jako reklamní malíř, zachycuje do všech podrobností nejen hrůzy průmyslové racionalisace za kapitalismu a její vliv na mentalitu člověka, ale je zároveň dokladem o nelidském zacházení se zaměstnanci v Baťových závodech. Hlavní postavou je šéf závodů, vylíčený sice se stránky lidské jako "básník spěchu a filosof odvahy, spalující sám sebe posedlostí svého titanství" (A.M. Píša), ve vztahu k okolí však jako surový netvor, urážející systematicky členy rodiny i své spolupracovníky. Kolem něho rozvíjí autor osudy několika zaměstnanců, na nichž ukazuje, jak baťovský pověstný systém pokut a rafinovaných opatření na zvýšení výrobnosti pohlcoval lidem úspory, zdraví, rodinný život, vyčerpané a opotřebované lidi vyhazoval na dlažbu a doháněl je k sebevraždám a k šílenství. Román, který se v r. 1933, kdy po prvé vyšel, stal předmětem soudní žaloby a největšího literárního sporu v letech předmnich. republiky, je doplněn textem zákona o ochraně cti, podle kterého Baťa tehdy spor vyhrál, výpověďmi autorových svědků a hlasy tehd. pokrokového i reakčního fašistického tisku. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR