Z díla českého literárního a divadelního kritika a historika, romanopisce, básníka a publicisty (1813-1877), kolem jehož tvorby a politické činnosti byly vedeny dosud ne zcela objasněné spory a jehož literární úvahy patří k základům české realistické kritiky, patří "Oživené hroby" k jeho nejcennějším románům. Děj se odehrává v olomoucké věznici v několika jarních měsících roku 1854. Hlavními postavami jsou uvěznění revolucionáři z různých zemí rakouského "žaláře národů" (Čech, Maďar, tři Italové, Vídeňák). Vnějším dějem je jejich čekání na amnestii; hlavní síla románu je ve spodním proudu, který tu tvoří revoluční očekávání, snaha po přeměně světa, jíž Sabina vyjádřil svůj internacionalismus a svou představu uvědomělého a cílevědomého odboje, proti absolutismu. Tím, že dal Sabina nejpřednější úlohu Maďarovi a Italům, ukazuje i na šíři revolučního hnutí v tehdejším rakouském soustátí. (Podle předmluvy.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR