Do vesničky ponořené v svírající ji tajze na samém východním pohraničí SSSR se vrací ještě před koncem války raněný námořník, obránce Leningradu, po propuštění z nemocnice. Vrací se do rodného kolchozu na Dalekém východě, daleko od silnice i železnice a i když jeho rodinné poměry se průběhem války zkomplikovaly, vrhá se s nadšením do práce, aby pomohl ženám, které zatím nejen práce na kolchoze udržovaly, ale ještě předválečné výkony mužů předstihly. Překoná pocit hořkosti z chvilkové ženiny nevěry a získá všechny pro svůj dávný sen - vyklučit okolní tajgu na úpatí sopky a přeměnit ji v úrodnou kolchozní půdu. Z ostatních postav zaujmou: předseda selsovětu, kolchozní účetní-komsomolka, mladý traktorista, z Leningradu evakuovaná učitelka, pasačka krav, okresní tajemník strany i druzí kolchozníci, hlavně ženy, vzorné pracovnice, noví lidé, kteří jsou si plně vědomi významu své práce pro děti, pro budoucnost. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR