Vrcholná skladba obrozenské literatury a českého básnictví vůbec je rozčleněna do čtyř oddílů, mezi nimiž se objevují dvě intermezza. Mácha vybavil svůj příběh romantickým dějem, v němž je hlavní hrdina vyhnán z domova, aby posléze vstoupil na loupežnickou dráhu a nevědomě ve svůdci své milenky zavraždil vlastního otce. Mácha zde navazoval na symboliku oblíbených romantických motivů, mezi nimiž například figurovaly postavy banditů, objevovaly se zde osudové zápletky z nepoznaných rodinných svazků i sentimentální pojetí marné lásky. V moderním autorově pojetí je však epická složka stále více odsouvána do pozadí přítomností básníkova subjektu, který navíc klade důraz na kontrast mezi pocity odsouzence čekajícího na popravu a smyslovou krásu májové přírody, lhostejné k tragickému osudu lidského jedince. Tímto dílem Mácha nepochybně dal vzniknout zcela modernímu jazyku české poezie, v němž už se projevily neobyčejné významové i zvukové složky, dále pak neobvyklá spojení, jež společně vytvořily sugestivní a zcela mimořádný básnický obraz. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU