Helmer prožil většinu svého života na statku svého autoritativního otce, staral se o krávy a ovce a neměl žádný vlastní život. Jeho bratr - dvojče Henk, který měl převzít rodinný statek, zemřel při autonehodě v devatenácti letech. Od té chvíle se musel Helmer vzdát svého vlastního života, nechat studií a na otcův příkaz převzít v rodinném statku bratrovu roli - a navíc se smířit s tím, že je ho už jen polovina. Teprve když je otec je na konci života a bezmocný, vymaní se stárnoucí Helmer z jeho autority, přestěhuje jej nahoru do patra, dům si zařídí podle svého a otci poskytuje jen velmi strohou péči - tak, jako se otec vždy choval k němu. Když se mu znenadání ozve bývalá bratrova snoubenka Riet, která jej požádá, aby na čas zaměstnal na statku jejího syna z pozdějšího manželství, vykolejí to jeho dosavadní běh života i myšlenky, Helmer je nucen si odpovídat na otázky, které sám před sebou celý život skrýval a otvírat zákoutí vlastních pocitů, které dosud nechával raději zasutá. Vypravěč nás v klidném líčení nechává nahlédnout do jednotvárného běhu života na statku, do vzpomínek, do vývoje vztahu s Rietiným synem i svým otcem, ale nikoli do svých niterných pocitů, neotevírá své bolesti či křivdy, které prožíval - přesto je spolu s ním prožijeme a pochopíme jeho osamění, zmarněný života a ztracené sny. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz