Čtyřicet dnů trval zoufalý a beznadějný hrdinský boj zbytečku pokojného arménského národa, který byl nacionalistickým imperialismem Turků určen k vyhlazení. Poslední jsou zatlačeni na pahorek, ale nevzdávají se. "Čtyřista hrobů se přece jen vešlo do té hubené hlíny. Hroby z první doby mají neotesané vápencové balvany a desky s černými nápisy. Pozdější však jsou označeny již jen prázdnými dřevěnými kříži Ani poslední Armén se nevzdal. Lační po životě,doufá v záchranu, nepoddává se. "Měl štěstí. Druhá turecká střela mu roztříštila spánek. Objal pevně dřevo kříže a strhl je svým pádem. A kříž synův spočinul na jeho srdci." - Tak bezútěšně skončil příběh, k němuž byl Werfel inspirován nepředstavitelně ubohým životem Turky zavlečených arménských dětí. W. se stal smutným prorokem nacistického běsnění (román vznikl r. 1932), když na výstrahu četl krátce před "převzetím moci" kapitoly z této knihy po Německu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR