Autor chápe literární psaní jako vizuální pohyb. Vizuálně je chápán i proces čtení uměleckého textu. Tento proces Jirsa nazývá fyziognomií psaní. První část studie pojednává o ornamentu z hlediska historicko-teoretických východisek. Zkoumá tak jednotlivé dějinné a kulturní epochy (gotika, rokoko, moderna, arabsko-islámská kultura), jejich vztah k ornamentu a projevy v procesu literárního psaní. Teorie pojmu psaní a vizuální čtení je vykládána z hlediska poststrukturalismu a dekonstrukce. V analytické části práce autor interpretuje vybrané texty literatury 20. století (Franz Kafka, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hoffmannsthal, Samuel Beckett). Závěr je věnován problematice schizofrenního psaní a jeho vazbám na ornament. Publikace je autorovou zrevidovanou disertační prací. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz