Autor vypráví o svém mládí v Rakousku, letech po nástupu Hitlera k moci, exilu a internaci ve Francii, jejíž porážku po německém vpádu roku 1940 považoval za svou osobní prohru. Z knihy lze vyčíst hořkost, kterou Améry zažíval při poválečných návštěvách Německa, i pocity sílícího odcizení, samoty a izolace. Knížka není klasickou autobiografií: více než reáliím vlastního života se Améry věnuje historickým souvislostem, filozofickým úvahám či reflexi intelektuálních hnutí, která jej zasáhla a ovlivnila (existencialismus, strukturalismus). - Knížka doplňuje dva svazky Améryho textů (Bez viny a bez trestu, O stárnutí), s nimiž tvoří - podle autorových slov - životopisný román-esej. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR