Antologie, doplněna autorovými černobílými fotografiemi, na nichž jsou především demonstrovány osobité momentky z času reálného socialismu, je jakousi Fouskovou výkladní skříní, v níž jsou vystaveny jeho nápady, postřehy a dojmy z uplynulých čtyř desetiletí. Poezie, komponovaná v klasickém rýmovém schématu, je pro autora nástrojem, kterým může provadět kritická a satirická šlehnutí, poukazující na nesrovnalosti, šlendriány, zmatky a chaos konkrétní doby. Stejně jsou zaměřeny i Fouskovy aforismy, které vlastně každou báseň tohoto souboru uvádějí a stávají se tak jejím mottem. V centru autorovy pozornosti se pak ocitá nejen jeviště velké politiky, ale i malý člověk se svým bojácným čecháčkovstvím či věčnou skepsí, závisti, nedůvěrou i s poněkud hořkým bilančním konstatováním: Člověk věkem neblbne, jen na základě zkušeností dobrovolně ztrácí rozum. Stojí rovněž za zmínku, že většina textů shromážděná v tomto souboru se stala živou součástí autorových vystoupení v divadelních sálech nebo v rozhlasových a televizních pořadech. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz