V autorčině sbírce převládají především lyrické reflexe, které prostřednictvím dojmů a prožitků zobrazují její vnitřní svět. Na miniaturní ploše se letmo dotýká svých subjektivních pocitů lásky, štěstí a radosti, jež dokáže propojit i s okouzlením přírodou. Potřebu citového vztahu si připomíná například při vnímání jarního větru, padajícího sněhu či při pozorování předčasně rozkvetlých šípkových růží. Ke konci opusu pak náhle autorčin verš zesmutní i zvážní, propadá se do poloh lidské bolesti či hořkosti a touto změnou poloh zároveň básnířka signalizuje i symbol protikladů, obsažený v samotném titulu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz