„Najednou jsem měl před sebou Ivana Vyskočila mnohem vážnějšího, apelativního provokatéra,“ píše o dojmu z Vyskočilovy inscenace jeho dlouholetý spolupracovník, dramaturg, překladatel a nyní děkan DAMU Jan Hančil (jeho CAUSA IVAN VYSKOČIL vychází v Reflexu č. 26/2008). „Hravost zůstala, ale zároveň sebou materiál přinášel mnoho temných tónů, při kterých běhal mráz po zádech ... ... Jedinečný divadelní zážitek dělalo z představení také promyšlené a funkční střídání rolí, využití osobnostního potenciálu protagonistů a sevřená struktura. Přes avizovanou podobu seminárního cvičení měl právě Haprdáns v repertoáru Nedivadla nejblíže divadlu jako inscenaci, a to k divadlu brechtovskému, hravě didaktickému, politickému.