Zoey s kamarády už zase chodí na tulskou Školu noci, ale nic není jako dřív, na všechno vrhají stín nedávné tragédie. Naštěstí se objevují také nečekaní noví spojenci. Zoey si uvědomuje, že jestli má konečně odhalit světu Neferetinu prohnilost a narýsovat jasnou čáru mezi Světlem a Temnotou, bude k tomu potřebovat i nepřátele svých nepřátel. Ukázka z textu Stvořili mě, abych sloužil Neferet. Ona slouží Temnotě.  Před ním se blyštělo bohynino živelné Světlo, šířilo se, tak čisté a jasné, ještě umocněné kontrastem s tím, co poskvrnila Temnota a zkáza.  Neměl bych tomu bránit! Kdesi hluboko uvnitř křičel jeho duch, ať nezasahuje. Ať počká, dívá se – Vtom v něm vybuchla bolest, jako biče do něj začaly šlehat provazce Temnoty. Lepily se na něj, šířily se mu po těle jako pavučina. Zalapal po dechu, protože mu do kůže začalo cosi pronikat, vsakovalo se to do zvířete, které v něm dřímalo, a probudilo ho. Aurox to nedokázal nijak ovlivnit, jen cítil, jak býk povstává. Tvor se zmocnil vlády nad jeho tělem. Vím pouze jedno, Neferetin poslední rozkaz zněl: zaútoč na Refaima. Se skloněnou hlavou a plně zhmotněnými lesklými, smrtonosnými rohy se Aurox rozběhl proti Refaimovi. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz