Ještě předtím, než se Marie Pujmanová zapojila v literární tvorbě do schématického okruhu autorů, plně podporujících socialistický realismus, pokusila se v několika svých prózách s důrazem na psychologickou hloubku zachytit osudy a příběhy postav, které reprezentovaly různé společenské vrstvy. Tyto texty nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co napsala. Patří k nim například její prvotina Pod křídly (1917), v níž zobrazila úskalí a radosti dětského věku. Hlavní hrdinka Irenka se narodila uprostřed zámožné patricijské rodiny a i proto se jí tato etapa jeví jako šťastné období jejího života. Harmonické prostředí, v němž vyrůstala, se pro ni stalo uzavřeným a tichým světem, v němž svou významnou roli navíc sehrály i tradiční duchovní a kulturní hodnoty. Oproti tomuto opusu je román Pacientka doktora Hegla (1930) příběhem mladé ženy, která bez ohledu na následky a dodržování dobových konvencí prochází vášnivým vztahem k lékaři, jenž ji zachránil. V závěrečné novele Předtucha (1942) je pak nejasné tušení mladé dívky, kdy se obává, že mohla během železničního neštěstí ztratit otce i matku, konfrontováno s jejím prvním milostným vzplanutím. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz