Odsouzenec, vybavený jménem autora, prochází v netypickém románu peripetiemi života ve věznici. Absurdita tu hraje roli základního způsobu uvažování, promítá se do všech složek vězeňského života, nepsaných zákonů i nesmyslných a účelem se míjejících oficiálních aktivit. Zcela specifické prostředí přitahuje na obě strany katru, tedy mezi vězně i zaměstnance věznic, lidi podobných morálních i jiných kvalit. Z jejich střetávání na opačných stranách barikády pak vznikají situace někdy i úsměvné, častěji smutné i děsivé, především však vždy - absurdní. Způsobem připomínajícím postmoderní literární postupy protkává autor vlastní příběh citacemi novinových článků, vyhlášek, dopisů a zpráv i historických záznamů. Jako ironická motta jednotlivých kapitol pak slouží úryvky textů nejrůznějších písní. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz