Záviš z Falkenštejna nepochybně patří mezi nejvýznamnější postavy českých dějin z druhé poloviny třináctého století. V Přibského románu přibližuje jeho příběh nejvyšší purkrabí Pražského hradu, rytíř Zdislav z Lemberka. Hovorovým jazykem zachycuje Závišovu strmou kariéru, která ho dovedla do nejvyšších pater tehdejší společnosti, až do pozice zemského správce. Důležitou úlohu v Závišově politické dráze sehrál pochopitelně i jeho vztah ke královně Kunhutě, vdově po Přemyslu Otakaru II. Záviš pojal Kunkutu za svou zákonitou choť a společně s ní vychovával nástupce na panovnický trůn, budoucího krále Václava II. Zdislavovo vyprávění lze ovšem chápat i jako portrét člověka, který se shodou okolností stane členem vyšší třídy. Právě díky těmto souvislostem se Zdislav seznámí se Závišem, k němuž nejdříve cítí určitou zdrženlivost. Později však podlehne jeho osobnímu kouzlu, stává se jeho blízkým přítelem a krok po kroku sleduje jeho strmý vzestup, který však postupně spěje k hořkému a nezadržitelnému pádu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz