Básně Milana Oulehly jsou psány v meditativním pojetí, v němž je jako hlavní téma připomenuta mnohdy obtížná cesta lidským životem. Autor názorně vysvětluje, jak je zapotřebí zachovat se v kritických okamžicích, jak je nutné v nelehkých chvílích mobilizovat všechny duševní síly, které člověka znehybní a dají mu tak příležitost, aby zhodnotil svou dosavadní pouť slzavým údolím. Právě slovo zastavení, které dalo název i celé sbírce, je pro Oulehlu synonymem přemítání, tedy možností, která dává prostor k zamyšlení a úvahám nad mnohdy rozporuplným lidským konáním. V těchto pasážích je pro autora podstatné opět zdůraznit potřebu lásky jako nejvyšší hodnotu a kategorii, jako záruku toho, že dnešní civilizace bude i nadále pokračovat ve svém trvání, že ještě nemá namále. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze