Vypravěčkou a hlavní postavou autorčina příběhu je odborná muzejní pracovnice Bedřiška Jinochová. Po více než čtyřiceti letech dostane Bedřiška pozvání, aby se zúčastnila setkání bývalých spolužáků se základní školy. S většinou z nich se znala dokonce ještě déle, protože spolu strávili několik roků i v mateřské školce. Jsou mezi nimi i Emil a Maruška Durisovi, jejichž vzájemná citová náklonnost pokračovala i po dokončení pravidelné školní docházky. Právě Emila s Maruškou napadlo koupit budovu školky, která na konci tisíciletí přestala plnit svou původní funkci. Jejich odvážným projektem bylo přeměnit toto zařízení na domov pro seniory a napadlo je, aby pět nových bytů, které přestavbou objektu vznikly, nabídly za výhodných podmínek nejdříve některým svým známým a přátelům z třídních lavic. A tak se skupina důchodců nastěhuje do domu, který jim připomíná jejich dětství. Pokoušejí se do něho přinést nejen své vzpomínky, ale i zkušenosti, které každý z nich během života načerpal. A Bedřiška v tomto úzkém kruhu navíc i zjistí, že přísloví o staré lásce, která nerezaví, stále ještě platí. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz