Tomek rozdělil svou sbírku do tří oddílů, v nichž svým typickým rukopisem zpracovává motivy, jež jsou známé i z jeho předcházejících cyklů. Především se zde opět objevují verše, které se zamýšlejí nad konečností lidského údělu, nad pomíjivostí života, nad dobou, která byla člověku na tomto světě poskytnuta i nad neodvratným příchodem smrti. Hned v první části autor uvažuje nad tím, kam až bude sahat jeho nadechnutí. Nejdřív ubývá sil, lehko se uléhá a dny těžknou, poznamenává v jedné básni a vzápětí dodává, že vzdálené horizonty jsou čím dál blíž. Prvek stárnutí a vzpomínky, v nichž zaznívá bilance i vyrovnání s vlastním osudem jsou pro tento cyklus charakteristické a stávají se tak nosným pilířem Tomkovy poezie. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze