Günter Lucks vyrůstal v socialisticky orientované rodině, která si své přesvědčení uchovávala i v době nacistické diktatury a ze zcela pochopitelných důvodů ho tajila před vnějším světem. Právě tato atmosféra však měla na Güntera naprosto opačný vliv a přivedla ho do tábora přívrženců fašistické ideologie. Podpora radikálních názoru se na konci války Günterovi vymstila tím, že byl mobilizován a zařazen do elitních jednotek Wafen-SS. I když se Günter přímých bojů již téměř nezúčastnil, přesto shodou nešťastných okolností padl do ruského zajetí. Od této chvíle začíná jeho odysea po sovětských zajateckých táborech, která trvala nekonečně dlouhých pět let. Kromě líčení této anabáze, v níž prvotní fyzické týrání a hlad bylo později přece jen zmírněno relativním zlepšením vězeňského systému, popisuje autor především naděje a pochybnosti, týkající se jeho propuštění a možného návratu do vlasti. Zamýšlí se však také nad tím, jak je možné, že celá jeho genarace v mladickém poblouznění doslova propadla fanatickým idejím, jež se s pubertální touhou po udatných činech staly hlavním nástrojem k její skoro úplné sebedestrukci a zániku. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz