V Šimsově poezii se výrazně odráží autorovo povolání evangelického duchovního. Dokonce se zdá, že některé verše jsou jakoby vytrženy přímo z jeho příprav na kázání, že se později stávají nedílnou součástí či předzvěstí žalmů, vybraných a posléze i interpretovaných při těchto chrámových obřadech. Šimsova konfese se táhne celou sbírkou, nezdůrazňuje však hloubku náboženského přesvědčení, ale klade svůj hlavní význam do roviny zpovědi. V tomto smyslu můžeme autorovy verše chápat i jako typicky protestantskou záležitost, v níž se však neobracíme se svými otázkami po smyslu života pouze k Bohu, ale především k člověku a lidem. Snad i proto se na jednom pólu Šimsových básní ocitají surové okamžiky z často až zběsile pulzujícího proudu života, na druhém však nacházíme chvíle pro rozjímání, důvěru a něhu. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz