Autobiografická próza Nicolaie Lilina je fascinujícím portrétem zločinecké komunity sibiřských urků, jež byla ve třicátých letech minulého století násilně přesídlena do oblasti dnešního Podněstří, svými kořeny však dodnes tkví v prostředí Sibiře. Ve vzpomínkách na to, jak dostal svůj první nůž, na první skutečný boj či pobyt ve vězení nás autor postupně zasvěcuje do soustavy hodnot urcké komunity, která navzdory zločineckému životnímu stylu vyznává soubor striktních mravních zásad, ať už jde o pohrdání penězi, lásku k dětem, nemocným a postiženým, pravdomluvnost za všech okolností či nepřátelský postoj k obchodu s drogami a znásilňování žen. Lilinovo líčení je do jisté míry motivováno odporem k cynickým praktikám dnešních ruských a ukrajinských zločineckých klanů, vypravěč sám však v závěru knihy dospívá k poznání, že loupež či vraždu nelze ospravedlnit ani prastarými zákony komunity. Sibiřské výchovy se během pouhých tří dnů po jejím italském vydání prodalo téměř 30 000 výtisků, obšírnou pochvalnou recenzi jí věnoval autor slavné Gomory Roberto Saviano a překládá se do téměř dvaceti jazyků. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz