Autorčina bolestná sonda do světa, který ji obklopuje, je zřetelná hned od prvního oddílu (Boj v křesle). Vždyť stačí usednout před televizní obrazovku a sledovat události, které člověka nemohou nechat lhostejným. Daňhelová zapisuje postřehy, jež jí napadají při sledování zpravodajství, v němž pohříchu svět kvílel bolestí. Zamýšlí se nad smrtí jordánského krále, nechvalným dědictvím čínské kulturní revoluce či nad situací v Iráku. Stranou jejího zájmu pak pochopitelně nezůstává ani symbolický portrét Sudet jako obraz těžce zkoušené krajiny, kterou často procházel smutek a žal. Je příznačné, že tyto pojmy jsou přítomny na tomto území dodnes, jen je už tolik není vidět. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze