Temná linka Übermaierovy poezie je už naznačena v titulu, který parafrázuje a na hlavu obrací známé sousloví postav dům, zasaď strom a zploď syna. Autor od úvodního verše v téměř surrealistickém duchu kreslí vyhraněným jazykem obrazy zkázy, zániku a zmaru. Do popředí vystupují plesnivé zdi s barvou chřadnoucího pěnového mýdla, v nichž se mátožně pohybují postavy, jejichž životy nezadržitelně spějí ke svému konci. Zkus žít jako já / jako my / hnusně a blbě, říká Übermaier v jedné básni a v druhé toto sdělení rozšiřuje o lakonickou poznámku: Řítím se do stoky. A tak s těmito a dalšími podobnými tvrzeními dochází básník k nezpochybnitelnému přesvědčení, v němž glosou už dávno nejsem naživu jakoby dával najevo, že definitivně odchází vstříc místu určení - spáleništi. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze